Jaroslav Karl - MUKL 5.část

V dnešní kapitole se potkáme i s Gustavem Husákem. Neočekávejte ho v prezidentské funkci, ale jako mukla. 

Ale potkal jsem se i s Gustavem Husákem, který byl v podstatě odsouzen jako nacionální šovinista. Když přišel na ložnici, kde jsem byl i já, představil se a řekl, že dál zůstává komunistou, který je s námi, tzv. Protistátními zločinci, na jedné lodi a že nemusíme mít obavy, že by „bonzoval“. To také dodržel. Za to si však také od vedení věznice něco užil... Často jsme spolu debatovali naprosto otevřeně o všem možném, také o náboženství, víře, církvi a problémech s tím souvisejících. Jednou mi při takové debatě řekl: „Víš, Jardo, já si velmi vážím věřících lidí a přitom je opravdu lituju.“ Ptám se: „Proč?“ „Protože jsou to lidé, kteří byli podvedeni kněžími. Kdybych měl tu moc, dal bych je všechny zlikvidovat, protože jsou brzdou pokroku. Kde už mohlo dnes lidstvo být?!“ V těch slovech nebyla žádná nenávist a zloba. Byl přesvědčen, že by tak prospěl celému světu k jeho pokroku ve všech směrech.

Když jsem pracoval v meziskladu n.p. Agrostroj, přišel za mnou bachař, který nás „vítal“ při příjezdu, a nařídil mi, abych provedl inventuru skladu. Už jsem větřil, že tady něco nehraje. Protokol o provedené inventuře jsem vyhotovil dvakrát a dal oboje podepsat vedoucímu. Vedoucí si jeden protokol nechal, druhý jsem zanesl do svařovny, aby mi tam chlapi udělali z mosazného plechu schránku a vložili do ní protokol a někam dobře ukryli. Následující den si mě zavolal do kanceláře bachař (přezdívka: Hvízdavý Dán, vlastním jménem Eliáš) a oznámil, že mám ve skladu manko a že půjdu před soud. Chvíli jsme se dohadovali, mě to potom už naštvalo a začal jsem křičet jako on a řekl mu: „Dobře, já půjdu k soudu jako obžalovaný a vy jako svědek.“ On na to: „Hej, hej, to pojdem.“ Pokračoval jsem: „Ale od soudu já jako svědek a vy jako obžalovaný.“ Začal křičet, co si to dovoluju, a ptal se: „Ako to?“ Já na to: „Vím moc dobře, co jste dělal za Slovenského štátu v Kremničce a ve Vápence jako člen Hlinkovi gardy.“ Potom začal něco křičet, celý se vzteky třásl, až mu spadli brýle z nosu a za chvíli brigadýrka z hlavy. Nakonec začal řvát: „Von, von!Druhý den ráno přišli tři bachaři, vyzvali mě, abych si sbalil své věci a šel s nimi. Měl jsem uprostřed věznice impozantní doprovod, aby se mi po cestě na samotku, kde jsem nakonec skončil, nic nestalo. Jeden bachař s pistolí na zadku šel vedle mě, druhý se psem za mnou a třetí se samopalem vedle něho. To byla ochrana, jakou neměl ani soudruh prezident – psa! Později jsem se dozvěděl, že to bylo pro můj tajný styk s kněžími a „posílání“ krabiček. Dokázat nic nemohli a tak mě prostě izolovali. V jednom měli smůlu – po několika dnech pobytu na samotce jsem dostal ode mě známého chodbaře Eucharistii. Pán se sám postaral...

Za několik měsíců mě odvedli na pracoviště zvané „konopa“. Tam jsem začínal opět drát peří, vyrábět konopná povřísla atd., jak dřív.

V té době jsme také dostávali z kněžského oddělení nedělní epištoly a evangelia. Bylo to téměř pravidelně každý týden. Dozvěděl jsem se, že otec Kajpr znal nazpaměť všechny kapitoly a verše nedělních čtení na celý rok (bylo to ještě před II. Vatik. Konc.!). Kněží měli k dispozici Nový zákon, který jim někdo z muklů obstaral ze skladu nepovolených knih, uložených ve sklepě na velitelství. Jednou jsme si udělali na cele „orchestr“. Někteří zpívali, jiní ústy napodobovali různé hudební nástroje. Po několika dnech fungování „orchestru“ mě bachař odvedl na velitelství věznice. Tam jsem byl obviněn z protistátní činnosti a špionáže, kterou jsem měl provádět pod rouškoi pěveckého kroužku... Ve věznici! Před soud jsem postaven nebyl, dostal jsem asi 14 dní korekci. Odvedli mě tam na Štědrý den, a tak jsem trávil Vánoce na tzv. nových samotkách. K vylepšení pobytu byl vždy dva dny půst, třetí den poloviční dávka stravy. Pravý důvod byl „ilegální styk s kněžským oddělením“.

Za nějaký měsíc po tom, co jsem dral peří, procházel bachař dílnami a vybíral nějaké mukly. Byl jsem mezi nimi i já. Vyzval nás, abychom ho následovali. Řekl jsem si: „Jardo, zase nějaký průšvih.“ Vyvedl nás na dvůr, kde už stáli dva uniformovaní z velitelství a jeden civil. Museli jsme se postavit do řady a ti tři pomalu procházeli kolem nás. Bylo to dvakrát nebo třikrát. Pokaždé ten civil ukázal na někoho a ten musel vystoupit z řady. Já byl také mezi nimi. Ptali se nás na jména a potom nás bachař odvedl zpátky na konopu. Druhý den ráno při nástupu do práce nás několik den před tím vybraných vyvolali a museli jsme jít zpět na ložnice. Potom jsme si museli sbalit věci. Za chvíli nás odvedli na jiné oddělení a oznámili nám, že budeme pracovat v EZ Bratislava (eletromontážní závody). Ještě na dvoře, kde jsme byli vybíráni, se mi zdál civil povědomý. Na pracovišti jsem se potom ujistil, že je to bývalý vyhozený vysokoškolák,te který se mnou sloužil u PTP.

Během krátké doby jsem už zase dostával Eucharistii. K nedělním čtením jsem se však nemohl dostat. Pokračování v přísunu skript na cigaretových papírcích také nebylo. Abychom měli alespoň nedělní čtení, spojil jsem se přes další mukly, s tzv. „vonkajši“ (muklové s malými tresty, převážně s kriminálními delikty), kteří chodili pracovat také na velitelství (úklid a podobné práce), a i mimo věznici. Chtěl jsem od nich, aby mi přinesli ze sklepa velitelství Nový zákon. To se jim podařilo a já asi za 14 dní měl Nový zákon ve slovenštině na pracovišti na stole. To byla výhra! Moc jsem děkoval Pánu.

Pro ty, kdo se chtějí dozvědět více přidávám tento odkaz.
https://www.facebook.com/pages/MUKL/1481685845384141