Jaroslav Karl - MUKL 1.část

P. Jaroslav Karl je dlouholetý rodinný přítel. Často poslouchám jeho vyprávění o životě politického vězně. To je pak člověk hrdý, že vůbec někoho takového může znát! Rád bych jeho vyprávění zprostředkoval i Vám. Zvláště v době, kdy zapomínáme, kolik svoboda stojí. Proto zde očekávejte jeho knihu MUKL, kterou zde budu po částech zveřejňovat.   "Těšil jsem se, že budu viset"

Narodil jsem se 18.6.1929. Bylo to v Plzni. Když mi byly tři roky, přestěhoval jsem se s rodiči a sestrou do Klatov, kde jsem prožil své mládí. Navštěvoval jsem zde obecnou školu a potom reálné gymnázium.
   Můj otec si otevřel v Klatovech obchod s textilem. Ještě před 2. světovou válkou byl jmenován soudním znalcem v oboru textilií a skla. Za války byl často zván českou kriminálkou do budovy Okresního soudu v Klatovech, kde měl odhadovat cenu zabaveného zboží obchodníkům, které udali bohužel Češi. Na základě tohoto odhadu byli potom obchodníci souzeni (od pokut po koncentrák). Otec se domluvil s několika dozorci, že pomůžou k vynesení části zabavených věcí ven z budovy soudu. Tím se snížila hodnota zabaveného zboží. Já jsem potom několikrát v noci po jedné hodině šel z domova s vozíkem k  budově soudu, kde už u vrat na mne čekal dozorce, vpustil mě dovnitř, já jsem naložil otcem připravené zboží na vozík a odvezl ho domů, kde jsme všechno s otcem uložili ve sklepě. Po válce tuto část zabaveného zboží odnesl otec těm, kterým bylo zabaveno. Jeden obchodník, ke kterému otec přinesl část zboží, které zachránil, otce obvinil, že mu nevrátil všechno, že mu část ukradl! Ta naše povaha česká...
Až po válce jsem si uvědomil, jak otec riskoval, aby uchránil druhé perzekucí. Kdyby se to prozradilo, skončil otec v koncentráku, nebo byl popraven.
   Ještě před 2. světovou válkou jsem chodil cvičit do Sokola a zároveň jsem byl členem 2. oddílu katolických skautů. Někdy v roce 1944 jsem spoluzakládal Scholu cantorum, kde jsme pod vedením ctihodné sestry Lubomíry v klášteře v Klatovech nacvičovali  gregoriánský chorál. Zpívali jsme potom různé mše (introit, graduál) a jiné chorální zpěvy. To bohužel skončilo rokem 1948 nebo 1949. Bylo to pravidelně při nedělní Mši svaté.
   Na podzim roku 1948 jsem nastoupil do českobudějovického semináře, kde jsem studoval dva roky. V r. 1950 byl seminář komunistickou vládou zrušen. V září roku 1950 jsem se přihlásil na dodatečné zkoušky na lékařskou fakultu v Plzni. Když jsem po pohovoru odcházel z děkanátu, potkal jsem na chodbě jednoho svého spolužáka z gymnázia. Ptal se, co tady dělám. Řekl jsem mu, že jsem podal přihlášku na zdejší fakultu. On, jak jsem se později dozvěděl, zašel v Klatovech na výbor KSČ a tam to oznámil. Z děkanátu jsem potom dostal zamítavou odpověď s odůvodněním:"...Neprojevoval dříve zájem o studium přírodních věd."